3 dny v Krušných horách: romantické zříceniny, lázeňský Klášterec i královská Kadaň

Sbalily jsme s kolegyní kufříky a na tři dny vyrazily do malebné krajiny, která se už od roku 2019 pyšní umístěním na seznamu světového dědictví UNESCO. Co všechno nabízí region Krušnohoří? Pro začátek Bára naplánovala výlet do trojúhelníku Hasištejn – Klášterec nad Ohří – Kadaň. Jak vypadal náš itinerář a co jsme si užily nejvíc? Kde se dobře jí a kde spí? Prozradíme všechno.

Den první: výlet na Hasištejn a k vodopádům

Hlavním cílem našeho prvního dne byla romantická zřícenina, která stojí jen kousek od hotelu, kde jsme měly zamluvené ubytování. Ovšem plány jsme měly mnohem bohatší. Vyrazit ráno z Prahy, vzít to ještě přes Panenský Týnec nebo Žatec, který je od roku 2023 na seznamu UNESCO, a do hotelu přijet tak akorát v době check-inu. Inu, Báry itinerář míní, počasí mění.

V pořádném dešti jsme dorazily za necelé 2 hodinky, tedy okolo 11 h, rovnou do Wellness Hotelu Hasištejn. Check-in byl až od 15 h, ale obsluha byla velmi ochotná a kufry jsme mohly nechat na recepci. Pak už jen stačilo objednat kávu a štrúdl a vyčasilo se.

Zřícenina kousek od hotelu

Aby nám Hasištejn vynahradil propršenou cestu, připravil si pro nás opravdu kouzelnou úvodní procházku. Šly jsme přesně 5 minut a odkrylo se před námi panorama zříceniny hradu Hasištejn, které je jak vystřižené z romantického filmu. Dole u pokladny si koupíte lístek (lze platit i kartou) a pak jdete bez průvodce na prohlídku. Celý areál stihnete prolézt za půl hodiny, ale ty krásné výhledy, které se z něj nabízí, vás zaručeně zdrží déle. Zvlášť pokud se rozhodnete vystoupat nahoru do věže, jako to udělala Bára.

Schody jsem nepočítala, ale pár jich nahoru vedlo. Stálo to ale za to, na vrcholu věže je několik oken, která rámují parádní výhledy na lesy, vrcholky hor, na samotný hrad, ale také na elektrárenské věže za ním, což je opravdu netradiční pohled. Ano, je to ten hrad, který si panstvo z neznámých důvodů postavilo u elektrárny.

bára, která straší ve věži

Zajímavosti o místě si můžete přečíst na informačních cedulích. U hradu je i zastřešené posezení s dřevěnou stavebnicí pro děti. Za hotové si zde můžete koupit pití a posilnit se tak před dalšími výlety. K hotelu jsme se vracely ještě okolo věže Prachárna, která je ukrytá v lese u hradu.

Ubytovací okénko: Wellness Hotel Hasištejn**** Pokud přijedete brzy a váš pokoj ještě nebude připraven, klidně nechte kufry na recepci. V ceně pobytu jsme měly welcome drink, takže za kávu při příjezdu jsme nemusely platit ani korunu. Dát si ale můžete i víno, pivo nebo nealko nápoj. Po odpoledním výletu jsme stihly bezplatné hotelové tapas. Podávají se mezi 14 a 16 h a skládají se ze sladkých svačin i slaných snacků. Když nestihnete tapas, máte šanci stihnout před večeří happy hours od 16 do 18 h na míchané drinky (2 za cenu 1). Večeři v hotelu nevynechávejte, skvěle tu vaří. Hraví hosté ocení bowling, ping-pong, šipky a fotbálek. Přes den zajděte do wellness se saunou, bazénem a vířivkou. Za příplatek ho můžete mít i privátně, a to od 20 h. Pro rodiče: Vzali jste s sebou děti a ani výšlapy je neunavily? U hotelu je velká louka, kde mohou pobíhat, a také krásné hřiště s prolézačkami. Silnice je daleko, takže nemusíte mít neustále oči na šťopkách.

Nejvyšší přírodní vodopád Krušných hor

Stále ještě posilněné výborným štrúdlem a s malou svačinkou sbalenou na cesty jsme vyjely vstříc Kýšovickému a Prunéřovskému vodopádu. Pokud máte na výletech rádi pohodu, vyrazte pěšky od hotelu. Vede sem nenáročná procházka po modré turistické trase. Projdete se asi 4,4 km po rovince (cca 1,5 h), pak přejdete po kamenech potok a jste u Kýšovického vodopádu, který je největším přírodním vodopádem Krušných hor. Vodopád byl po létě poměrně nenápadný, ale příroda okolo nádherná. Pokud přijedete v době jarního tání, jistě budete mít štěstí i na větší kaskády vody.

My jsme se rozhodly pro trasu z vesničky Výsluní, kam jsme dojely autem. Žlutá trasa byla poměrně delší, hodně z kopce, zpět tedy i hodně do kopce a vyžadovala asi trojí přebrodění potůčku. Nás nic z toho neodradilo, ale cesta zpět už se poté jevila trochu náročnější – alespoň pro méně zdatnou část výpravy (pro Katku). Odměnou nám bylo relaxační šumění potoka po celou dobu procházky.

V našem případě bych tenhle výlet asi nenazvala výletem za vodopády, ale moc příjemnou procházkou čistým lesem na čistém vzdoušku, což se nám holkám z města taky neomrzí. Umím si představit, že když je vody víc, bude podívaná ještě zajímavější. Doporučuju vzít s sebou malý ručník na osušení nohou, protože i kdybyste nemuseli brodit, osvěžení v potůčku vás určitě bude lákat tak jako tak.

bára

Parkování: Zřícenina Hasištejn má vlastní parkoviště, takže pokud nemíříte do hotelu, můžete zaparkovat u hradu a odtud jít k vodopádům. Inspirovaly jsme vás k pestré trase k vodopádům z Výsluní? Zde můžete auto nechat na parkovišti na návsi.

Co navštívit cestou z Prahy, když nebude pršet?

Den druhý: poklady Měděnce a Klášterce nad Ohří

Ráno jsme začaly snídaní. Dětskou radost z toho, že si můžeme samy udělat z připraveného těsta vafle nebo si odšťavnit čerstvé ovoce, umocnilo ještě posezení na venkovní terase s výhledem na okolní kopce a slunce stoupající nad obzor. Pak už jsme vyrazily do vesničky Měděnec a za dalším dobrodružstvím do Klášterce nad Ohří (14 km od hotelu).

Rozhled z Mědníku a sfingy

Autem jsme popojely 22 km do Měděnce. Z návsi je to na vrchol s kaplí Neposkvrněného početí Panny Marie asi 15 minut pěšky (623 m). Procházka rozhodně stojí za to, výhled je odsud opravdu nádherný. Kopec navíc ukrývá ještě kapli Nejsvětějšího srdce Ježíšova a štolu Marie Pomocné, do kterých můžete také nakouknout.

A protože vyhlídek není nikdy dost, přemístily jsme se z Mědníku ještě ke skalním útvarům Sfingy kousek pod vesnicí. Můžete sem dojet autem a zaparkovat nebo se projít pěšky přes vesnici a pokochat se ještě kostelem Narození Panny Marie. Okolo je krásný park i s dětským dřevěným hřištěm. My jsme s sebou žádné děti neměly, tak jsme pokračovaly ke sfingám. Od majestátních skal je úžasný rozhled na krušnohorské vrcholy od Mravenčáku až po Velkou Jehličku. Rozeznáte je snadno, je tady totiž cedule, na které jsou zaznačené.

Tip: Jedná se nejen o ideální místo na výlet, ale i na svačinku. Je tu totiž zastřešený altán s posezením. Zároveň u Sfing prochází naučná stezka Cesta z města s interaktivními prvky a povídáním o životě v krušnohorských lesích mezi Kláštercem a Měděncem.

Parkování: V Mědníku lze zaparkovat buď na návsi, nebo na maličkém parkovišti kousek od vrcholu Mědníku, které ovšem není udržované a běžný podvozek ho spíš neocení. U Sfing je parkování bez problému.

Šumný výstup na Šumnou

Recepční hotelu nám potvrdila, že výlet na některou z místních zřícenin bude velký zážitek. Tak jsme neváhaly a od Sfing jely směrem na někdejší hrad Šumburk na vrchu Šumná. Vyšly jsme z obce Černýš, z jejíhož konce je to na vrch s ruinami asi 2,5 km převážně po žluté trase krásným čistým lesem. Vyrazit můžete i po červené (v závěru opět žluté) trase z Klášterce, projdete se cca 5 km.

Připravte se na pěkný výšlap převážně do kopce, na kterém ale potkáte i odpočinkové rovinky. Před závěrečným stoupáním si můžete odběhnout ještě bokem ke zřícenině tvrze Šumburk. Na první pohled vypadá nenápadně, ovšem po bližším prozkoumání tu najdete rozsáhlý areál původní stavby z 16. století.

Zřícenina tvrze pomalu zarůstá keři, celé místo působí docela tajemně až strašidelně (obzvlášť když tu jste úplně sami). Myslím, že děti a odvážnější jedinci by se tady docela zabavili prozkoumáváním všech zákoutí. Uprostřed rozvalin stojí mohutný strom, pod ním lavička i ohniště, takže se tu dá i odpočinout.

bára

Ovšem nedojít k zřícenině hradu Šumburk by byla velká škoda. Přesto, že méně zdatná část naší výpravy už posledních 500 m nadávala, po dosažení cíle bylo přírodě i středověkým stavitelům vše odpuštěno. Přes lávku jsme vešly do prostoru kdysi opravdu monumentálního hradu a nestíhaly jsme vstřebávat krásu všech výhledů, které se před námi otevíraly. K tomu všemu svítilo sluníčko, aby se nám Krušné hory pořádně předvedly.

Tip: V areálu hradu můžete i příjemně posedět třeba na dece nebo pozůstatcích zdiva. Vychutnejte si tady piknik s naprosto nezapomenutelným výhledem.

Cesta od auta z Černýše trvala asi hodinu, ovšem dolů už to šlo o poznání rychleji. Jen jsme měly trochu obavu o kolena.

Parkování: V Černýši je parkování o štěstí, nám se povedlo nechat auto na kraji chatové osady na rozcestí u lesa. Pohodlnější a jistější parkování najdete v Klášterci nad Ohří (parkoviště Lázně Evženie).

Klášterec s lázněmi, zámkem a kulinářským pokladem

Po náročném výšlapu a poté, co jsme ze sebe setřásly stopy lesa, jsme se shodly, že si zasloužíme odměnu. Pro tu jsme vyrazily do Klášterce nad Ohří, který byl naším dalším cílem. Upřímně řečeno, kdybychom neměly v plánu vidět zámek a ochutnat místní léčivé prameny, dobrotám v Cafe Korek bychom se klidně mohly věnovat po zbytek dne.

Gastro okénko: Cafe Korek Kavárna se nachází pár kroků od autobusového a vlakového nádraží, kde i pohodlně zaparkujete. Interiér je elegantní, světlý a přitom velmi útulný, navazuje na něj krásná zahrada. Stranou největšího ruchu je tu také velký dětský koutek, kam můžete poslat potomky a opravdu v klidu si vypít místní výběrovou kávu. My jsme kavárnu zvolily jako místo na oběd a taky to bylo správně. Vynikající vývar, luxusní párky (měli i mnoho dalších jídel, ale párky a výlet prostě patří k sobě) a po kratší pauze ještě místní rakvičky. Ty určitě ochutnejte! Na výběr je spousta posypek a toppingů. Super info: Kavárnu s velkou spokojeností otestoval i Lukáš Hejlík.

Zámek jsme ale samozřejmě vynechat nechtěly. Okouzleny jsme byly už při vstupu do krásného zámeckého parku, kde se po pravé straně nachází i raně barokní sala terrena a přímo před vámi budova zámku. Než jsme došly na nádvoří a pro vstupenky, pokochaly jsme se ještě výhledem na Ohři z terasy, kde byly umístěné i panely s povídáním o historických zajímavostech Klášterce.

Náš tip: Před vstupem do parku se nachází stanice sdílených kol. Půjčte si je na projížďku parkem, pokud potřebujete ušetřit čas. Máte svoje? Pak se projeďte po cyklostezce Ohře. Vede parkem, podél levého břehu řeky, přes most do Rašovic a po novém asfaltu po pravém břehu až do Kadaně.

Koupily jsme si vstupenky a před daným časem prohlídky šly na procházku parkem, odkud se naskýtají velmi fotogenické výhledy na zámek, až k Lázním Evženie. Kdybychom měly děti, vypustily bychom je na krásné dětské hřiště, u kterého jsou i dřevěná lehátka pro znavené rodiče. Ale bez nich jsme šly rovnou ochutnat dva minerální prameny. Do vlastní lahve si v historické stáčírně načepujete vodu za cenu 3 Kč za litr. Je příjemně mineralizovaná a dobře se popíjí. Pak už jsme se jen kochaly pohledy na kolonádu, řeku a lázeňské domky. Můžete zde i posedět v restauraci a kavárně.

Moc se mi líbila dřevěná kolonáda na konci parku u lázeňského domu. Je přímo nad řekou a opravdu krásná a fotogenická. S minerálkou v ruce to tady nemá chybu.

bára

Porcelánová historie Klášterce nad Ohří

V zámku jsou celkem 4 prohlídkové okruhy. Pro děti vyberte určitě Pohádkový. Jako zvědavým dospělým nám místní doporučili, že pokud si musíme vybrat jen jeden, měl by to být Porcelánový okruh. Trvá stejně jako ty ostatní zhruba 75 minut a projdete během něj 21 místností za doprovodu vydatného a nadšeného výkladu. Vystaveny jsou zde sbírky pražského Uměleckoprůmyslového muzea a dozvíte se spoustu informací o historii zámku i samotného porcelánu, ať už v kraji nebo ve světě.

Může se zdát, že poslouchat 75 minut o porcelánu bude nuda, ale opak je pravdou. Paní průvodkyně byla skvělá a k vidění jsou tady opravdu krásné a unikátní kousky včetně třeba stojánků na doutníky. Končí se v části s moderním uměním, která je taky moc zajímavá.

bára

Paní průvodkyně si nás získala i poznámkou o původním sídle panstva na hradě Šumburk. Zámek v údolí prý vznikl proto, že už se šlechtě nechtělo šlapat 500 výškových metrů do kopce. Měly jsme pro panstvo velké pochopení. Zklamalo nás, že místní porcelánka zavřela v dubnu 2024 a ten krásný porcelán, který jsme celou prohlídku obdivovaly, není jen tak snadno k dostání (ale poslední den nás čekal happyend).

Parkování v Klášterci: Při cestě na zámek zaparkujete zdarma u restaurace U Páva, pokud půjdete do Cafe Korek, nechte auto zdarma u autobusového nádraží.

Tip: Pokud budete mít v Klášterci více času nebo energie, zamiřte také na okruh Zámecká věž či Hravý středověk. Průvodkyně i pokladní nám doporučovaly také návštěvu Muzea hodin, které se nachází jen pár kroků od zámku.

Tajně jsme doufaly, že se nám podaří stihnout hotelová tapas (do 16 h), ale nakonec jsme se nechaly unést krásami zámku a stihly jsme až happy hours na míchané drinky. A to bylo taky moc fajn. Po naprosto skvostné večeři jsme si daly nejen sklenku prosecca, ale pro jistotu i dávku magnesia na unavené nohy.

Den třetí: královská Kadaň s klášterem i Maxipsem

Probudily jsme se do vydatného deště, ale snídaně nám zase rozzářila den a dodala energii na výlet do Kadaně (15 km od hotelu), odkud už jsme se pak vracely zpět do Prahy. Plán byl jasný. Navštívit středověký františkánský klášter, obhlídnout hrad a projít se po nábřeží Maxipsa Fíka. Stihly jsme ale ještě i pár radostí navíc.

Centrum Kadaně s hradem

Už po cestě nám bylo jasné, že nestihneme první prohlídku kláštera přesně o dvě minuty. Začínají totiž vždy v celou hodinu, proto doporučujeme přijet s předstihem. Nejdřív jsme tedy zašly ke kadaňskému hradu. Původně raně gotický královský hrad v Kadani je srdcem dochovaného městského opevnění. Jeho prostory jsou místem, kterým procházely dějiny. O těch vypráví expozice v dochovaném gotickém sklepení.

Tip: V Kadani najdete také Katovu uličku – nejužší pojmenovanou ulici v Česku. Vede z Mírového náměstí směrem k historickému Špitálskému předměstí.

V centru města, které je prohlášeno národní památkovou rezervací, jsme našly krásnou kavárnu ES Café. Kavárnu s výhledem na věž gotické radnice najdete přímo na Mírovém náměstí. Hned vedle ní nás čekal i porcelánový happyend v obchůdku Staré kousky, odkud si část z nás (ano, Katka) odnesla devatero hrníčků a roztomilé podšálky z místních porcelánek i misku Moser za velmi křesťanské peníze (myšleno jako opak nekřesťanských).

Klášter Čtrnácti svatých pomocníků: adept UNESCO

Prohlídkových okruhů je v klášteře, který se uchází o zapsání do seznamu památek UNESCO, hned několik. Paní průvodkyně nám doporučila trasu Život v klášteře, která trvá zhruba hodinu a zavede vás po nejdůležitějších a zároveň nejkrásnějších prostorách klášterní budovy. Jen jsme si u pokladny v uzamykatelných skříňkách (zdarma) uschovaly bundy a batohy a nakoupené klášterní víno, medovinu, pamětní mince… a šly jsme za poznáním.

Poslechly jsme si zajímavý výklad o historii, životě františkánů i jejich vyhnání v 50. letech. Viděly jsme jedinečné nástěnné malby, unikátní sklípkové stropy a také cely františkánských mnichů. Prohlídka zahrnovala i návštěvu kostela, kde nám (ostatně jako v dalších částech kláštera) spadla brada úžasem. Je opravdu nádherný, ukrývá cenné historické artefakty a právě kolem něj byl celý klášter vybudován.

Podepisuju v plném rozsahu. Prohlídka kláštera byla skvělá. Je zajímavé vidět, kde mniši žili, kde jedli, jak vypadaly jejich cely (spoiler: velmi skromně). A kostel byl opravdu překvapením, nádherné magické místo. Dodnes slouží svému účelu a konají se tu bohoslužby, což musí být úžasný zážitek.

bára

Z nadšení jsme nevycházely ani po skončení prohlídky. Kromě toho, že jsme od další slečny na pokladně dostaly doporučení na dobrý oběd, prošly jsme se nádhernými klášterními zahradami. Pokud hledáte nejromantičtější místo v Kadani, je to právě tady. Dle počasí a sezóny je tu otevřena i restaurace.

Hravé nábřeží Maxipsa Fíka

Na Fíkovo nábřeží se od kláštera dostanete za pár minut. Pod klášterem projdete kolem amfiteátru a pěšinkou se po pár krocích dostanete k řece. Promenáda je hezky zrekonstruovaná a lemují ji herní a fitness prvky, takže se zde vyřádí jak děti, tak dospělí. Vyfotily jsme si sochu Áji a Fíka, vyzkoušely dětský kolotoč (neříkejte to na nás) a kochaly se pohledem na řeku i jez.

Podél řeky se projedete i na kole, povrch a rovný terén je vhodný také pro kolečkové brusle. Když zrovna nebudete mít náladu sportovat, tak si prostě jen sedněte na některou z mnoha laviček a oddávejte se buď relaxaci, nebo třeba krmení labutí. Po nábřeží dojdete až k hradu, odkud je to kousíček do restaurace Střelnice v místním Kulturním domě. Tímto slečně z kláštera děkujeme za doporučení, jídlo bylo výtečné a ani nám po cestě domů nevadilo, že zase začalo pršet.

Parkování: Auto můžete nechat jak u zdí františkánského kláštera (z hlavní cesty vás nasměruje cedule), tak pod hradem u řeky. Parkování je v obou případech zdarma.

Co jsme si z celé naší výpravy odvezly? Především vědomí, že můžeme plánovat sebevíc, ale počasí nám do toho rádo hodí vidle. Protože jsme ale tyto vidle považovaly jen za hozenou rukavici, zjistily jsme, že se v Krušnohoří dá náramně strávit i pár deštivých dní, aniž by vám zbyl čas na nějakou nudu. Bylo tam opravdu nádherně a už teď se těšíme na další návštěvu a skrytá překvapení místních kopců.